Vyhřívání hřišť se v praxi řeší dvěma hlavními způsoby – teplovodním a elektrickým.
-
Teplovodní systém využívá cirkulaci ohřáté vody potrubím pod povrchem. Tento způsob poskytuje rovnoměrné a dlouhodobé teplo, ale vyžaduje složitější instalaci, kotelnu a vyšší počáteční investici.
-
Elektrické vyhřívání funguje prostřednictvím topných kabelů uložených v podloží. Ty mají rychlý náběh teploty, snadno se regulují po zónách a nepotřebují rozsáhlou technickou infrastrukturu. Jejich nevýhodou je vyšší spotřeba při dlouhodobých mrazech.
Moderním a velmi efektivním řešením je kombinace samoregulačních topných kabelů Raychem s inteligentním systémem řízení MaR. Kabely automaticky upravují svůj výkon podle aktuální teploty v půdě, zatímco systém MaR sleduje podmínky v jednotlivých zónách hřiště a reguluje ohřev jen tam, kde je potřeba. Díky tomu dochází k úsporám energie až o desítky procent, k ochraně trávníku před přehřátím i promrznutím a k udržení rovnoměrné kvality sportovního povrchu.
Od roku 2012 je vyhřívaný trávník povinný pro všechny prvoligové stadiony dle požadavků FAČR. Cena instalace se obvykle pohybuje mezi 6–12 miliony Kč v závislosti na typu systému a zdroji energie.
Největší provozní náklady vznikají v okamžiku, kdy se nechá podloží promrznout – jeho následné odmrazení totiž spotřebuje několikanásobně více energie. Proto je zásadní využívat chytré řízení spotřeby, například zónovou regulaci, časové spínání nebo nákup elektřiny za výhodné SPOT ceny. Tato opatření dokáží výrazně snížit celkové náklady na provoz vyhřívání hřišť.